Cestou Mrákotínského monolitu
O tom, že Obelisk, stojící na třetím nádvoří Pražského hradu, pochází z Mrákotína a tamního žulového lomu, jste už pravděpodobně slyšeli. Víte ale, kolikrát musel být monolit vylamován nebo jak obtížný byl jeho převoz? Z Mrákotína pochází také pomník padlým Pražanům za první světové války na pražském náměstí Pod Emauzy nebo náhrobek prezidenta Václava Havla na vinohradském hřbitově. Tamní žula patří k nejkvalitnějším ve střední Evropě, lze se s ní setkat nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.
S nápadem vztyčit na Pražském hradě monolitový žulový „Sloup svobody“ přišel architekt hradní zprávy Josip Plečnik, který reagoval na zadání prezidenta Masaryka. Památník měl být poctou padlým v první světové válce. Podle původních návrhů se špici Obelisku měl objevit český lev se slovenským křížem, na jeho těle pak oslavné verše. Po shodě na podobě památníku vyhlásila prezidentská kancelář 4. srpna 1921 inzerát na dodávku kamenného sloupu o výšce 30 až 34 metrů. Téměř za rok a půl později na nabídku zareagovala jediná společnost – Mrákotínské kamenolomy a stavební podniky a. s., která přislíbila dodávku sloupu, avšak pouze v délce 14 až 18 metrů.
Žulový monolit o délce 20 metrů a váze 120 tun mrákotínští kameníci vylomili v létě roku 1923. Bezmála stejně náročný, jako dobytí kamene, se ukázal být jeho převoz. Kámen společně s menším kvádrem určeným na vytvoření mísy do Rajské zahrady Pražského hradu, putovaly nejdříve na 420 metrů vzdálenou silnici spojující Telč s Jindřichovým Hradcem. Oba monolity se valily pomocí jeřábů a heverů po ocelových trubkách na dubových prknech.
O něco lehčí opracované kvádry putovaly na speciálně vyrobené podvozky z plzeňské Škodovky. Na cestu, kudy měl náklad projekt, dělníci pokládali kolejnice, které následně rozebrali a přesunuli před soupravu. Kvůli vysoké hmotnosti nákladu bylo nutné také posílit silniční mosty. Osudným se prvnímu monolitu stalo rozhodnutí kapitána Seidla, který trasu odklonil na starou silnici s méně zatáčkami, ale zato s příkrým stoupáním. Právě v tomto místě pak technika selhala a podvozek s monolitem se z kopce zřítil dolů, pádem se rozlomil na tři části.
Po vylomení druhého monolitu mrákotínští kameníci zjistili, že je na spodní straně znehodnocen trhlinkami. Třetí byl vytěžen 8. září 1925, tedy dva roky od přeražení prvního kvádru. Úspěšně se jej podařilo dopravit na vlakové nádražní v Telči průměrnou rychlostí 169 metrů za den. Vlak odtud odjel 3. prosince ráno a po cestě jej doprovázely nadšené davy lidí.
Nejen o cestě budoucího obelisku, ale o celé historii těžby v Mrákotíně se můžete dozvědět v tamním Muzeu kamenictví. K vidění je například i unikátní dřevěný přístřešek, který sloužil při opracování kamene jako ochrana před sluncem, větrem a deštěm. Můžete tak mistrům kameníkům nahlédnout přímo pod ruce. Otevřeno je denně, v pondělí a ve středu od 7 do 17 hodin. V ostatní pracovní dny do 15 hodin.
Fotogalerie
